V dětství jsem prožila obrovskou ztrátu. Během dospívání jsem se potýkala s odmítáním, nepřijetím, s posměšky a šikanou. Nezapadala jsem do kolektivu, tabulek ani očekávání. Vždy se ukázal někdo nebo něco, díky čemu se posílil můj pocit, jak málo jsem. Situace se nezlepšila ani v dospělosti. Čím víc jsem se snažila vyhovět představám svého okolí (jen abych zapadla a byla přijatá), tím víc jsem byla odmítaná a cítila se sama. Když jsem projevila samu sebe, byla moje „odlišnost“ potrestaná dalším nepřijetím. Nevyhovovala jsem. Tyto stavy se mi začaly propisovat i do fyzického zdraví a nedokázala jsem uzdravit pohled na sebe. Potom jsem začala objevovat souvislosti a přístupy, které mi změnily život.

Jako první se mi do ruky dostala kniha Vysoce citliví lidé a já začala chápat, kým jsem, a proč vnímám tolik věcí, které ostatní nevnímají. Potom jsem se pustila do terapie mých bloků a vnitřních zranění – začala jsem chápat souvislosti a vidět svoji hodnotu. Na tomto místě musím s vděčností poděkovat kamarádce, která mě tímto léčením provedla a ukázala mi, že to jde i jinak. A když jsem začala vnímat, kým jsem, jaké jsou mé schopnosti, dary a potenciál, zavedlo mě to k jedinečnému učení. K nauce, resp. způsobu života, který do světa přinášeli Toltékové, indiáni, šamani, Ramtha, Ježíš (a to v jiném významu slova, než jaký tě teď pravděpodobně jako první napadne). Je to přístup, který přesahuje čas i prostor.